Index zlomu

Mariana: Co tě tolik fascinuje na kabelech? Můžeš přiblížit jakým způsobem o nich přemýšlíš?

Maxmilián: Kabely maj stejnej tvar, ale různou barvu, coby utilitární prvek bez ohledu na jejich estetiku. Maj bejt zakopaný, pro oko neviditelný, přitom uvnitř proudí informace všech barev a tvarů. Výkop, plytkej příkop, v něm duha kabelů. Kontrast k semitónum zeminy, Emy, a vůbec celý Masny. Stavba. Předzvěst změny. Index lomu.

Mariana: Líbí se mi ten kontrast nahoře a dole – světla a tmy. I když v tomhle případě mluvíš o světle v opačném případě, o tom, co se nachází pod zemí.

Maxmilián: Po zemi se prohání světlo, ukazuje věci. Světlo v optickém kabelu nese informaci o jeho barvě, která by ovšem bez světla nebyla barvou. V kabelech pod zemí letí světlo nesoucí informaci, jakou asi?

Mariana: Jednou, když jsme spolu mluvili, jsi použil ve spojení s tvojí tvorbou slovo, které se mi hodně líbí: “veřejněprostorověintervenční”. Jak bys tuhle charakteristiku vysvětlil v rámci instalace v Aquarium Rhizome, prostoru, který je spíše uzavřený?

Maxmilián: Odkrytý kabely jsou tu myšlený coby index zlomu, ukazatel proměny místa. Tu kabel trčí ze zdi-něco se zde bude instalovat? Zmizelo tam snad něco a zůstaly jen kabely? Co když se snaží říct něco jiného, třeba že se tu ve vchodu do metra střílí žlutý? Třeba jen chtějí ukázat jak krásně jsou barevné, když na ně světlo jen dopadá a pouze jimi neproudí. Trčící kabely coby svědci proměny, tišší a barevní pozorovatelé, z útrob vylezvší.

Mariana: Takže se jen stačí koukat kolem sebe i když stojíš venku, mimo vitrínu Emy?

Maxmilián: Můžeš to zkusit a uvidíš. Kabel, co se na jednom místě zanoří, se musí někde zase prodrat zpátky na povrch. Neřekne ti sice kudy a co přesně vede, ale světlo ti ukáže odkud kam.