Ludwig vypustil draka

Břetislav Malý se ve tvorbě dlouhodobě věnuje otázkám nejvlastnějšího malířství, reflexi povahy a struktury malířského média, otázkám, které podrobuje jak přísné, až filosofické analýze, tak i volné a hravé tvůrčí glose. Ve svých dřívějších obrazech zkoumal možnosti malířského média zobrazit optické efekty, vlastnosti působení světla a jeho lomu, nověji pak rozpracovával elementární prvek malby: barvu. Barva coby fundament malířského média působila v jeho práci jako přemostění mezi na první pohled ryze abstraktním vizuálním tvaroslovím směrem ke konceptuálněji zaměřenému chápání Břetislavových maleb, v nichž se odrážejí poznámky a „příběhy“ teorie barev „pozdního“ Wittgensteina. Pro Wittgensteina nestojí v centru pozornosti jakési „barvy o sobě“, nýbrž to, jakou roli barvy hrají v našich promluvách, jak o barvách mluvíme, jaké „jazykové hry“ s nimi hráváme. Otázka barevnosti není řešitelná na poli psychologie či fyziologie, nýbrž spadá do sféry analýzy přirozeného jazyka, neboť určující pro řešení této otázky jsou modely a způsoby toho, jak uchopujeme realitu prostřednictvím jazyka.

Výstava ve White Pearl Gallery rozehrává tuto „jazykovou hru“ prostřednictvím média malby. Břetislav Malý vytváří v galerijním prostoru komplexní malířskou situaci, která rozvíjí malbu jako prostorové médium. Nejedná se konverzi malby do objektu, nýbrž o samotnou malbu, jakožto nejpůvodnější strukturální prvek „obrazu“, chápanou jako nástroj nakládání s třídimenzionálním prostorem. Prostor, chápaný ať už konstitutivně (jakožto stavební prvek práce s barvou), tak „cílově“ (jakožto mimetický efekt barevné skladby), se pak stává subjektem, který umožňuje artikulovat teze sebereflexe (nejen) Břetislavovy malby.