Kocick v jablicku hii!!

Drahá abstraktní osobo,

doufám, že můj dopis dobře dorazil a že se těšíte dobrému zdraví.

Zatímco se pohybujeme ve složitých situacích naší doby, nemohu si pomoci a nenapsat o tom, jak moc si uvědomuji rozšířenost běžné deprese, zejména mezi nasycenými dušemi generace Z. Zdá se, že uprostřed digitální krajiny se Instagram stal útočištěm i bojištěm, kde upravené obrázky často maskují tiché boje uvnitř.

Zatímco píšu tento dopis, vedle mě se choulí hravá kočka jménem Kitty a připomíná mi prosté radosti, které existují uprostřed chaosu. Život nám, jak už to tak bývá, hází do cesty nečekané katastrofy, ať už osobní, nebo v širším měřítku, zahrnujícím neustále se vyvíjející geopoliticko a eko- katastrofickou situaci, přičemž pocit, že nás řídí nejen lidská rozhodnutí, ale také neviditelná ruka algoritmů, je dnes zcela namístě.

Navzdory potravě kterou přijímáme a výzvám kterým čelíme, je ale důležité mít na paměti, že štěstí lze stále nalézt v malých okamžicích. Někdy se smějeme až k pláči a jindy se ocitáme ve zmatku a smějeme se neštěstí.

V dnešním obrovském vesmíru se setkáváme s nehmotnou, přízračnou přítomností, kterou nedokážeme plně pochopit. Přesto se snažíme dát tomu všemu smysl, najít útěchu v lidských vazbách a kráse, která nás obklopuje.

Okamžiky zoufalství když jsme sami, přitom nikdy nejsme sami, nás mohou na chvíli pohltit, ale i vyvrhnout naději, protože ta je světlem, které nás provází i tou nejtemnější nocí.

A tak, milý abstraktní člověku, čelme společně záhadám života a přijměme horskou dráhu emocí, které utvářejí naši existenci. Kéž najdeš útěchu v hřejivém objetí přítele, vrnící útěše kočičky a odolnosti, která se skrývá v nás. Neboť i ve vláknech našich společných zážitků spřádáme příběhy, které přesahují omezení slov.

Přeji vám klid a sílu na této pozoruhodné cestě

౦０o ｡ (‾́。‾́ )y~~ Alexandra Karpuchina