MAGLEV

"Nostalgie není pouhým projevem lokálního stesku, ale výsledkem nového chápání času a prostoru, které umožnilo rozdělení na "lokální" a "univerzální"" Svetlana Boym

“ Některé zážitky nás osvobozují od časových omezení. Povznášejí naše těla do stavu nesouvislosti, do roviny, kde čas plyne jinou rychlostí a váha se stává více relativní. Někdy levitujeme, jindy padáme, ale tyto zážitky nám mohou otevřít okna našeho vnímání, kterými můžeme opatrovat roztříštěné útržky paměti pro to, čím jsou. Maglev je soubor prchavých dojmů mizejícího času: vzpomínky, tváře, fáze, zastavení a zpoždění.

Setkání, situace a události vždy ovlivňují způsob, jakým vnímáme prostředí, která nás obklopují. Přizpůsobujeme si nové metody, abychom pochopili nové emoce a vzruchy, a když jsme konfrontováni s neznámou dynamikou nebo systémy, přijímáme "změnu", abychom rekalibrovali naše pohodlí. Tyto sotva postřehnutelné zkušenosti mohou zajít tak daleko, že rozšíří naše vnímání času a prostoru. Myslete na to, jak čas plyne rychleji v dobré společnosti nebo jak krátký se zdá život být, když přemýšlíte o minulosti. Na druhou stranu si zkuste také představit, jak se čas zpomaluje při autonehodě, při volném pádu nebo při nádherném západu slunce.

Zkuste si vzpomenout na slunečný den s jasnou oblohou. Zkuste si vzpomenout, jak se slunce zvětšuje čím více se blíží k obzoru. Představte si, že to vidíte zevnitř vlaku. Jak rychlý se vlak zdá, když se soustředíte na okolní domy, které se řítí kolem tak rychle, že vaše oči nemůžou vidět cokoliv jiného než jejich neurčitý tvar? Představte si, jak zatímco optika na konci vašeho pohledu už začíná trhat slunce na kusy, zažíváte ještě teplo, které vám připomíná, že skrze vás prošel čas.

Slunce je pryč, jste v dopravním prostředku, který čas rozkrájí na poloviny a čtvrtiny; bortící různá časová pásma a zeměpisné šířky do lidských těl, která pohlcuje a vyvrhuje ze stanice do stanice. Stanice. Právě v takových chvílích se čas stává fyzickým. To, co zůstává, jsou artefakty a vzpomínky.

Je těžké rekonstruovat zážitky, které z nás udělaly to, čím jsme, a přivedly nás tam, kde jsme v tomto čase a místě, nicméně přeskakování ze střípků na střípky s láskou k detailům více než symbolům by mohl být správný začátek. “

Anna Slama a Marek Delong tvoří autorskou dvojici od roku 2015. Delong vystudoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (Ateliér video), Slama získala titul na Konstfack University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu. Ve své umělecké praxi se zaměřují na instalaci, do které zasazují své sochy, objekty, videa nebo obrazy. Předmětem dlouhodobého zájmu autorského dua je emocionální vypětí a návrat k citlivosti a upřímnosti uměleckých děl. Vytváří prostor pro terapii a odstup od úzkosti současné generace vystavené tlaku ztráty pozitivní vize budoucnosti a naděje. Svým přístupem unikají od logiky a kalkulace a pomocí mýtických prvků, senzuality a magičnosti dávají prostor zranitelnosti, intuici a nepředpojaté orientaci ve světě. Delong a Slama pravidelně vystavují na české i mezinárodní galerijní scéně, svou tvorbu představili například v galerii The Community v Paříži, ISSMAG Gallery v Moskvě, nebo v Centru pro současné umění FUTURA v Praze.