Parallel Paralyzed Places Tour

KLÍČOVÁ SLOVA: KRAJINA – ENVIRONMENTÁLNÍ ŽAL – ŠKŮDCE – STRUKTURY

I. KRAJINA

Slovenská autorka a absolventka Ateliéru intermediální konfrontace na pražské UMPRUM, Kristína Bukovčáková (*1991), se skrze svou výstavu Parallel Paralyzed Places Tour snaží, mimo jiné, upozornit na problém ekologického dopadu způsobeného lidskou činností. Jako hlavní téma se zde objevuje motiv škůdců parazitujích na rostlinách, ovoci a zelenině. Člověkem znásilněná krajina ztrácí svou přirozenou obranyschopnost a stále častěji je napadána nejrůznějšími nemocemi, proti kterým není schopna se bránit.

II. ENVIRONMENTÁLNÍ ŽAL

Environmentální žal spolu se strachem z možné i nemožné budoucnosti nutí autorku přehodnotit její dosavadní tvorbu a přesměrovat svůj zájem z romantického vztahu člověka s krajinou ke krajině samotné. Kristína Bukovčáková svou prací nejen reflektuje úzké propojení těchto dvou světů, které se odráží právě například v samotném zdraví rostlin a jejich plodů, ale současně se tím ohrazuje i proti rozšířenému binárnímu pojetí člověka a krajiny. Podle Timothy Mortona, předního představitele objektově orientované ontologie, je období antropocénu synomem pro lidské uvědomění si, že se na planetárních změnách podílí právě člověk a že s tímto vědomím musí lidstvo žít navždy. Klimatickou krizi chápe Morton jako jeden z hyperobjektů – objektů naprosto přesahující hranice lidského chápání, které však svou všudypřítomností neodvratně propojují všechny živoucí organismy a umožňují dominový efekt, založený na činnosti jednotlivých aktérů. Skrze toto prizma opouští Morton antropocentrický pohled na svět, kdy je člověk středobodem vesmíru, a přiklání se k animismu, díky kterému věří, že vše je živé.

III. ŠKŮDCE

Podobný přístup lze vysledovat i v dílech na výstavě Parallel Paralyzed Places Tour. Bukovčáková se vymaňuje z předchozího zaměření na figurální malbu, kdy je předmětem člověk, a skrze techniku airbrushe a otisků vytváří přírodní struktury, často kopírující odborné ilustrace ze starých atlasů chorob a škůdců. Viry, jako například mykoplazmy, jsou často přenášeny hmyzem a napadají nejen lidi a zvířata, ale i rostliny a jejich plody (Morton by zde v rámci animistického přístupu argumentoval tím, že náchylné k nákaze je to, co je živé). Je proto příznačné, že autorka napadeným plodům ponechává lidské tváře, stažené do komicky agresivních grimas, které mají jen zdůraznit všudypřítomnou zoufalost z nedostačující ráznosti bitvy proti klimatické krizi.

IV. STRUKTURY

Organický charakter svým obrazům Bukovčáková dodává i skrze ignoranci plátna jako jediného vymezeného místa pro sebevyjádření a přesahuje malbou na objekty v prostoru, zdi a podlahu galerie. Toxické barvy neduživého ovoce a zeleniny se volně přelévají do výstavního prostoru a pohlcují poslední vzduch, jen aby se mohly znovu narodit v podobě autonomních objektů ze dřeva, dalšího zástupného symbolu paralelně paralyzovaných míst. Hledáním přírodních struktur se autorka snaží vymanit z antropocentrického přístupu a dává místo jiným živým organismům, jež jsou však stále neodvratně propojeny s člověkem.