Anežka Hošková

Ruin of Romantics

9.6.2021 — 27.7.2021
Vernisáž 9.6.2021 18:00

kurátor/ka:
Jakub Hošek Nik Timková

Anežka Hošková ve své práci pomocí propojování emocionálního romantismu, abstraktního symbolismu, subkulturních citací, pop kulturních odkazů vytváří v temné krajině vlastních paralelních světů portréty snů, znepokojujících i křehkých. Nechává ožívat příběhy fantaskních bytostí, které se nikdy nestanou, nebo budou žít navěky. Ruins of Romantics je její debutová sólová prezentace v prostorách Karpuchina Gallery.

ruin of romantics

říkala jsi, že se nerozpadneš.

a budeš nás tlačit zpět, jako květiny do formy. jsme přivázáni k okruhu, který nic nevylučuje.

píseň, kterou mrtví slyší. něco odolného, formujícího vše v něco, co dělá čas malým. tento jazyk je tak starý, že se toho nemůže zbavit.

čeká na nás, než se rozhodneme. to, co budeme ctít, zatímco jsme naživu.

sedím a dívám se, jak slzy míjí.

nechci to překonat, chci roztrhat hvězdy na kousky.

nechci se cítit lépe…

ségru dědy s manželem popravili fašisti za účast v protifašistickém odboji v Osvětimi, v garáži praděda ukrýval za války americký vojáky. prastrejda za blbnutí ve střešovický odnoži vyšehradskejch jezdců naklusal jako teenager do jáchymovskejch dolů - pak zdrhnul do kanady. přej maloval. následoval ho děda a teta s bratrancem.

…všechny fascinovalo umění.

žili jsme se ségrou, mámou a tátou v naprostý izolaci. paranoia a osamění, křivda. a nespravedlnost bylo naše druhý jméno. po revoluci to otevřeli, jenže jeden -ismus vystřídal druhej. se ségrou jsme pochopili, že se ocitáme v permanentní revoluci a boj pokračuje, dostali jsme se na umělecký školy a započali svůj odboj. v našem případě půjde zřejmě o odboj kulturní, který ovšem nelze oddělovat od toho společenského

zakletí princové se chtějí prosekat skrz zříceninu v zástěně květů akvarelu.

emo dude, loser, žebrák, naiva, potůček, kejklíř, magenta.

existují v ruinách romantiky…

vidím ve vašich očích odraz plamenů

zpoza mě…

říkám, že nemám jinou cestu a bylo těžké se otočit a odejít nyní tyto slzy stále padají padající z mých osamělých očí

a jsou to slzy generace smutku stále padají…

padám dolů z mých osamělých očí,

padají pro tebe.

nesmrtelní mi to řeknou

zestárněte a nechte své vlasy růst

ve spánku není smutek.

podle váhy tvých slov nepoznávám svět. romantický hrdina je vlastně kokot, přišel čas na úklid. musím s nákupem. chelsea wolfe, kde je ta šňůra od sekačky na trávu? říkáš samý píčoviny! posloucháš se? tipy co mlsají modelky: kokosová voda, jáhly, quina, fazole, smoothies, vyschnou mi barvy! monokl. můžeš si za to sama? individualita, klíč od dveří. perturbator, prší na uschlý růže v popelnici, 400,- za m2. klid od lidí. ruiny hradeb. kamenná kašna, metabolismus, kubistický spirály, černej monochrom místo hvězd. black dumpling. kejklíři, narcista, pořád mě někdo fízluje. psychicky trýzněná duše, rozladěný piáno, sláma čouhá z bot, psycholog amatér, strop z květů roztříštěn v ornament patiny, jóga, balaclava, neříkej mi, jak to mám dělat.

statečný, odvážný je nesmyslné slovo.

slzy padající z mých osamělých očí padají pro tebe.

a.h. vytváří v temné krajině vlastních paralelních světů portréty snů, znepokojujících i křehkých. nechává ožívat příběhy fantaskních bytostí, které se nikdy nestanou nebo budou žít navěky.

na výstavě v karpuchina gallery anežka představuje akvarelovou polohu svých maleb, vzniklou v posledních měsících.

rozpitý barvy.

spirály akvarelu září svým vlastním světlem.

Architekti výstavy: František Hanousek a Jakub Hájek