Skleník

• Energická stopa gestické tvorby Sofie Švejdové (*1990) je již vepsána do povědomí nejen českého, ale i zahraničního diváka. V patnácti se odstěhovala z Karlových Varů do Prahy, aby dobyla umělecký svět pod pseudonymem inspirovaným příběhem Sofiiny volby. Daří se jí to. V březnu 2018 její obrazy zaujaly na prestižním veletrhu Volta v New Yorku a vystavovala například se jmény, jako je Andreas Schmitten. Po chvilkové odmlce se představí v plné síle v Karpuchina Gallery v Praze.

• Výstavu nazvala Skleník. Její nové, velkoformátové, organické olejomalby aktivními barvami roztírané prsty se svou bujarostí, diverzitou a komplexností opravdu dají přirovnat k přírodnímu jevu vegetačního růstu na ploše vymezené konstrukcí plátna obrazu. To však po technické stránce. Z té dojmové se pro její tvorbu hodí spíše přirovnání ke sluneční energii, která tento růst umožňuje, a nabízí se pojem „Sofiin (Skleníkový) efekt“, jehož přirozené působení je rozhodující pro zachování života obecně.

• Pojem „Sofiin efekt“ vzniká z chybné analogie s účinkem slunečního světla, které se odráží od plochy a vytváří obraz jako médium. Obraz je u Sofie pouze stavbou-vymezením sloužící pro pěstování malby, která vyžaduje specifické emocionální podmínky. Ta potom v případě jejích posledních děl přímo roste pod rukama.

• Ze vzdáleného bodu lze na plátnech pozorovat optický klam fata morgány, všude tam, kde se rozléhají rozsáhlé homogenní plochy. Zrcadlené předmětné formy se zdají být neskutečné, volně se vznášejí ve vzduchu v podobě jakýchsi lodí nebo bájných bytostí. Tento jev ostatně můžeme pozorovat u abstraktních expresionistů již od počátku 60.let.

• Životaschopnost jejího nového přístupu je utvrzena v množství hmoty, která jako by se vymanila zemské přitažlivosti, a ačkoli se o Sofiině tvorbě dalo obecně říct, že vychází z reálných podnětů, v našem případě převážně rostlinného původu, čím dál více se pro ni stává inspirací právě ona hmota barev samotná.

Absolventka Ateliéru malby Stanislava Diviše a Jiřího Černického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Sofie Švejdová (*1990) je osobnost, která direktivním a živelným malířským rukopisem zpochybňuje klišé o ženské malbě. Tíhne k abstraktnímu vyjádření a její expresivně pojatý rukopis má občas notnou dávku ironického odstupu, jindy zase přiznaný hluboký vnitřní zápal. Motivy, identifikovatelné se skutečností, jsou pro Sofii záminkou pro souboj s barevnou hmotou a rozeznění vítězných akordů v dynamické kompozici. Ačkoli se zaměřuje především na velkoformátovou malbu, haptický dojem z hustě nanášených barev a občasné záměrné zvlnění pláten posouvá vjem z jejích obrazů až k prostorovému objektu.